ZÁPADOČESKÁ POBOČKA

text: Jiří Lahoda

Na naši tradiční pondělní schůzce – 4.května 2009 – v restauraci u Dvou ševců jsem se kolegů zeptal, jestli někdo v našem regionu chytá Anthaxii candens. Důvod, pro který jsem otázku položil byl ten, že jsem chtěl vědět, zda se tento krásný brouk vyskytuje i na Plzeňsku. Před čtrnácti dny jsem totiž sbíral na Slovensku a tento krasec byl relativně běžně sklepáván z višně mahalebky. Jelikož se věnuji jiným čeledím, rád jsem si vyslechl rady a poznatky starších zkušenějších kolegů. „Kandensky se sbírají, když z třešní padají okvětní lístky a hlavy jim čumí z výleťáků“, pronesl kdosi. Stejně tak mi tento poznatek prostřednictvím emailu později sdělil Olda Martínek, který mi rovněž zapůjčil foto viz níže. Stejně tak další kolegové sdělili, že nejlépe je sbírat z výletového otvoru a že se spíše náhodně chytá jiným způsobem.

V pátek 8. května bylo slunce pod mrakem, foukal vítr a žádné extra teplo nebylo. Přesto jsem se rozhodl, že si udělám výlet na kole a do kapsy jsem si pro strýčka příhodu strčil dvě skleničky na brouky. Po ujetých čtyřiceti kilometrech jsem už měl zadek tak otlačený, že jsem si musel udělat přestávku a zastavil jsem se tedy v živcovém lomu u obce Mračnice. Na dně jinak hezkého lomečku byla větší louže, nad kterou poletovalo velké množství vážek ploských, kuňkaly kuňky a na březích pobíhalo několik druhů Bembidionů, Stenusů a na jedné strži jsem vyhrabal kovaříčka Quasimus minutissimus. Zklamán slabým úlovkem jsem opět nasedl na kolo a vyrazil směr Domažlice. V táhlém soupání jsem přemítal o pondělní schůzce a vzpoměl jsem si na naši debatu o krasci třešňovém. Najednou mně padl zrak na starou prosychající a již odkvetlou třešeň, která stála u silnice asi pětset metrů předemnou a já se k ní pozvolna šinul. Když jsem strom míjel, řikal jsem si, zda vůbec stojí za to zastavit v takovém kopci, že se mi nebude chtít znovu rozjíždět. V tom jsem na špičce stébla trávy rostoucího z krajnice, zahlédl cosi blyštivého. Honem jsem za jízdy bezděky máchl rukou do prostoru a jaké bylo moje překvapení, když mně v dlani seděla nádherná Anthaxia candens. Hned jsem skočil z kola a brouka hodil do skleničky. Poté jsem ještě slídil pod stromem a nalezl ještě jeden exemplář, který opět seděl na stéble trávy. Při prozkoumávání vegetace u příkopu v okolí stromu kolem projela stará hasičská Avie, ze které na mě děti posměšně halekaly, že ještě nejsou zralý. Nikterak jsem na ně nereagoval, nýbrž v duchu jsem se smál, že přece jsem si nasbíral a jak pěkně. Tak jsem svého prvního českého krasce třešňového chytil do ruky a ještě k tomu za jízdy na kole.

Na závěr udávám několik poznatků o krasci třešňovém.

Larvální vývoj tohoto druhu probíhá pod kůrou osluněných kmenů a silnějších větví třešně (i mahalebky), višně a zřejmě také trnky a trvá zpravidla dva roky. Rozšíření je od východního Španělska, Francie, Itálie, Švýcarska, střední Evropy a Balkán mimo Řecka. V Československu na celém území v teplejších oblastech, ale v posledních letech silně ubývá, zvláště v Čechách. Svatopluk Bílý: Buprestidae, Academia 1989.

Faunistické údaje z Plzeňského kraje, které jsem dostal od kolegů z pobočky: okolí Touškova a Hracholusek (Oldřich Martínek); Spůle – mrtvé imago pod kůrou (Petr Kresl); Pňovany, Touškov, Letiny (Václav Benedikt); Švihov, Dolany (Arnošt Sieber); Kozolupy, Radčice, Plešnice (Vlastimil Cihlář); Zbyněk Kejval z Muzea Chodska zatim nemá údaje, že by byl na okrese Domažlice sbírán.

Ochrana druhu je především v zachování starých alejí, mezí a sadů. Červený seznam bezobratlích vydaný AOPK ČR v roce 2005 klasifikuje Anthaxii candens (Panzer, 1793) jako zranitelný druh.