ZÁPADOČESKÁ POBOČKA

Tradice entomologie sahá v našem kraji až do 19 století. Nejstarší zmínku o entomologické činnosti na Plzeňsku najdeme v klasickém díle Emanuela Lokaje Přehled brouků českých (1868), který cituje nálezy Tučka (křestní jméno ani data narození a úmrtí nejsou známé) ze Šťáhlav u Plzně. Tuto informaci jsme čerpali ze Seznamu biografií nežijících československých entomologů, který v letech 1979-2004 vydal ve Zprávách Československé společnosti entomologické a později časopisu Klapalekiana pan Zdeněk Koleška. Seznam jmen mající vztah k západním Čechám jde v této jedinečné publikaci do mnoha desítek. Část z nich patří entomologům německé národnosti, kteří působili v 19. a první polovině 20. století především na Karlovarsku a s koncem 2. světové války se po nich slehla zem. Jejich sbírky brouků a motýlů zmizely s nimi. Lepší kontakt s minulostí máme v případě starých entomologů na Plzeňsku. Naši nejstarší předchůdci byli soustředěni kolem Přírodovědeckého klubu v Plzni. Přesné datum jeho založení neznáme, působil ale nejméně od 20. let minulého století, kdy jsou jako jeho členové uváděni i plzeňští entomologové. Některé z nich ještě současní starší členové naší pobočky pamatují osobně. Zmíníme alespoň několik jmen, která pro nás historii západočeské entomologie symbolizují.

Prof. Jan Roubal (1880-1971), středoškolský profesor, legenda české a československé entomologie, která po sobě zanechala rozsáhlé dílo (především skvělý třídílný Katalog Coleopter Slovenska a Podkarpatské Rusi) a velmi početnou sbírku deponovanou dnes převážně ve Slovenskom národnom múzeu v Bratislavě. Narodil se v Chudenicích u Klatov, kde prožil dětství a v Klatovech i středoškolská studia. Jeho ranné entomologické práce se vztahují právě k okolí rodných Chudenic. Přestože později spojil svůj život s jinými kraji tehdejšího Československa, představuje pro nás, coby místní rodák, zakladatele entomologie v našem kraji. Na jeho počest pořádáme v jeho rodišti od roku 2002 pod názvem Roubanálie každoroční letní sešlost západočeských entomologů a hostů.

Další jména uvádíme v abecedním pořadí.

Josef Brožík sr. (1883-1968), krejčovský mistr a majitel obchodu s pánskou konfekcí, založil krátkou rodinnou entomologickou tradici, když jeho zájem převzal i jeho syn Josef Brožík jr. (1912-1985), účetní a po komunistickém převratu dělník v plzeňské škodovce. Oba se zabývali studiem brouků a za více než 50 let činnosti vytvořili velmi rozsáhlou sbírku, kterou se po jejich smrti bohužel nepodařilo zachovat pro další studium v ČR (pravděpodobně se nyní nachází v soukromých rukách v Německu). Přestože svoje poznatky nepublikovali, ty se podobně jako informace ze sbírky A. Soboty dostaly do četných prací jejich publikujících současníků (např. J. Havelka, J. Gottwald a další).

Zdeněk Doležal (1957-2007), výtvarník, náš předčasně zemřelý kolega, který se svým širokým záběrem a hlubokými odbornými znalostmi řadí k nejvýznamnějším představitelům západočeské entomologie v celé její historii. Zabýval se plošticemi, brouky, blanokřídlým a dvoukřídlým hmyzem. Byl vynikajícím výtvarníkem a ilustrátorem četných odborných publikací. Jeho sbírka je zamýšlena k předání do Západočeského muzea v Plzni.

Prof., RNDr. Karel Hůrka, DrSc. (1931-2004), chodský rodák, který byl ústřední postavou československé carabidologie minulých desetiletí. Mimořádná osobnost, která vychovala desítky vděčných následovníků. Profesně působil na Přírodovědecké fakultě UK, vynikl specializací na larvální stadia hmyzu. Autor stovek vědeckých publikací, z nichž první se týkaly rodného Domažlicka a také několika knih, např. výpravné publikace Brouci České a Slovenské republiky z roku 1995. Rozsáhlá sbírka se po jeho nečekané smrti ocitla v depozitářích Národního muzea v Praze.

Bohumil Kraus (1908-1986), učitel a muzikant, jeden z nejlepších dudáků své doby. Zabýval se brouky a motýly Chodska, o kterých publikoval několik kratších zpráv a faunistických prací. Jeho sbírka je uložena v Západočeském muzeu v Plzni, pouze střevlíci ve sbírce K. Hůrky v Národním muzeu v Praze.

Ing. František Maidl (1906-1982), pracoval jako vedoucí vodohospodář. V entomologii se zabýval jak brouky tak motýly. Jeho sbírky jsou nyní rozdělené mezi Západočeské muzeum v Plzni a Slovenské národné múzeum v Bratislavě.

Zdeněk Pičman (xxxx-xxxx), známý český carabidolog, poměrně četně publikující menší faunistické práce v 60. až 80. letech minulého století. Patřil k nejvýznamnějším entomologům na Chebsku. Sbírka byla po jeho smrti předána do Západočeského muzea v Plzni.

Václav Skala (1913-1997), úředník, pro současné starší lepidopterology jejich legendární učitel, který v Plzni vychoval celou řadu nástupců. Přestože nepublikoval, jeho početné nálezy byly zhodnoceny v publikacích jiných kolegů O současném deponování sbírky nemáme informace.

Prof., MUDr., RNDr. Otto Slabý, DRSc. (1913-1993), vysokoškolský profesor, významný publikující český lepidopterolog, jehož velmi rozsáhlé sbírky jsou rozděleny po částech v několika muzejích.

Antonín Sobota (1898-1974), povoláním byl pivovarský sládek. Sběru přírodnin se věnoval od raného mládí, zpočátku především botanice a v té době působil i jako předseda botanické sekce v plzeňském přírodovědeckém klubu. Později se už plně věnoval broukům. Jeho rozsáhlá sbírka brouků je deponována v Západočeském muzeu v Plzni.

Josef Suchý (1921-2006), ekonom ve škodovce, významný představitel plzeňské entomologie především 80. let, kdy působil jako duchovní vedoucí místní koleopterologické komunity a směroval její činnost. Publikoval řadu faunistických prací především ve svých oblíbených čeledích slunéčkovitých a mandelinkovitých brouků. Jeho ušlechtilou povahu dokládá fakt, že ještě za svého života postupně rozdal svoji sbírku po jednotlivých čeledích odborně zdatným následovníkům.

Josef Štusák (1891-1958), voják z povolání. Jako amatérský entomolog se věnoval broukům. Podobně jako J. Brožíku sr. se i jemu podařilo založit krátkou rodinnou tradici, kdy pro entomologii získal i svého syna doc., RNDr. Josefa M. Štusáka CSc. (1932-1993), který se později stal jedním z nejvýznamnějších českých odborníků na ploštice. Profesně působil jako vysokoškolský učitel na VŠZ v Praze. Místo uložení sbírky otce a syna Štusákových neznáme.

RNDr. Jaroslav Tykač (1886-1959), učitel, jeden z nejvýznamnějších československých lepidopterologů první poloviny 20. století, autor několika všeobecně známých publikací o motýlech (např. Klíč k určování motýlů, 1949; Atlas motýlů, 1949). Jeho sbírka je nyní rozdělena mezi Západočeské muzeum v Plzni a Národní muzeum v Praze.

S naším krajem jsou spojena i další známá jména, ať už rodáci, kteří později odešli působit do jiných koutů vlasti nebo entomologové přechodně působící v místních institucích. Z prvé skupiny jmenujeme za všechny alespoň Romualda Formánka (1857-1927), klatovského rodáka, v prvních desetiletích 20. století významného odborníka evropského formátu na čeleď nosatcovitých brouků nebo Prof., PhDr. Juliuse Komárka, DrSc. (1892-1955), rodáka ze Železné Rudy, významného vědce evropské třídy a zakladatele několika vědeckých institucí. Přechodně v Plzni působil např. Ing. Bohumil Kouřil (1909-1958), další významný československý specialista na nosatce, při svém zdejším působení předseda místního Přírodovědeckého klubu.

Nová historie západočeské entomologie se začala psát 24. dubna 1982, kdy byla v Plzni založena Západočeská pobočka Československé společnosti entomologické při ČSAV. Už tři roky po svém založení byla naše pobočka pořadatelem Entomologických dnů ČSE, které se konaly v červnu 1985 v Pošumaví v oblasti sušických vápenců. V roce 1990 jsme byli pořadateli 3. ročníku odborného sympozia Colloquium coleopterologicum, které se konalo v Železné Rudě na Šumavě. Od počátku své existence pořádala naše pobočka také výměnné dny vždy v zářijovém termínu. Tradice trvala až do konce devadesátých let, kdy byla kvůli dlouhodobě malému zájmu entomologické i laické veřejnosti zrušena. Přispěl k tomu určitě i odklon jádra členské základny od komercionalizace entomologie, která se v posledních letech stále více prosazuje. Ani do budoucna s obnovením této akce neuvažujeme.

S působením nejen jmenovaných entomologů v našem kraji je úzce spjatý i místní faunistický průzkum. Staré sbírky nám dnes poskytují nesmírně cenné informace o druhové skladbě především brouků a motýlů v dobách, které my osobně nepamatujeme. Srovnání se současností bývá často tristní. Chemizace zemědělství, industrializace, plošné zástavby a změny způsobů hospodaření vedly k zániku a nevratnému vymizení mnoha živočišných druhů, které ve své době naši staří předchůdci zdokladovali. A několik velmi početných sbírek deponovaných v muzejích našeho kraje nám zůstalo pro další studium k dispozici. Regionální faunistické publikace, které by zachytily další poznatky, jsou ale velmi skrovné. Tady vidíme do budoucna velký úkol pro nás a naše nástupce.